Miluji syrovou a čerstvou jarně letní zeleň, obzvláště po dešti. Vzduch voní vodou, květy, bahnem, stromy, země vydechuje kořeny a sytí svou vyprahlost. Někdy cítím, jak se v tom ztrácím a zároveň každou svou buňkou do sebe nasávám tuto realitu přítomnosti a fyzičnosti. Tak to bylo i dnes.
Ráda ráno potom, co odvezu dcerku do školy, chodím pěšky domů. Dnes ještě než jsem došla domů, zašla jsem do kavárny, kde paní majitelka měla nádherný přívěsek s andělem. Mám ráda jednoduchost. A toto nebyl žádný kýč, ale krásná řemeslná práce. Viděla jsem, že má také náušnice v tomto setu - byla to křídla. Říkala mi, jak anděla dostala a náušnice jsou "odlomená křídla". Musím přiznat, že obraz velkých nádherných ulomených nebo utrhnutých křídel ve mně vzbuzuje různé emoce a vždy mne "dostane na kolena".
A tak nějak se mi tím připomněli všichni ti lidští andělé, co mají nyní zlomená křídla, protože již nemůžou. Jsou unavení z nekonečného pomáhání a povzbuzování. Je jedno, jaká byla jejich motivace. Vím, že záměr jejich duše je ve své hloubce vede k pomoci z čisté lásky a jejich motivace je správná. To, jak to ego pokroutí, je pak věc jejich životní lekce a vede je k větší síle, pochopení sebe. Ale to je teď vedlejší.
A tak lidští andělé pláčou, protože jejich zář se únavou a tíhou toho, co nevědomě čistí na kolektivní úrovni, zapomněli na sebe.
Tito andělé v tichosti pláčou, aby je nikdo neviděl.
Pláčí, protože jsou unavení, vyčerpaní a neumí si včas říci o pomoc. Velmi často je to ani nenapadne. Velmi často ani neví, že smí.
Pláčí, protože se cítí využitě.
Pláčí, protože se cítí ostatními zneužitě, protože jim často ani nepoděkují.
Pláčí, protože si neuvědomují, že si potřebují odpočinout.
Pláčí, protože je ani nenapadne, že si mohou dovolit odpočívat a že nemusí "sloužit".
Pláčí, protože milují lidi a nechápou, že jim mohou ubližovat a kde se to bere (nechci zde rozebírat roli oběti).
Pláčí, protože nějak zapomněli, že i oni jsou huboce milovaní a že smí milovat sebe.
Pláčí, protože ve sledu událostí a pomáhání zapomněli na sebe.
Pláčí, protože zapomněli na svou obrovskou sílu
A tak pokud máte v okolí nějakého takového anděla, který přestal zářit, již se tak neusmívá, vidíte na něm vyčerpání a že potřebuje pohladit, staňte se na chvilku tím, kdo se jich zeptá, zda něco nepotřebují. Často klamou tělem. Vypadají energeticky, všechno zvládají, atd. Jsou to lidé, do kterých byste to nikdy neřekli. Jsou to lidé, kteří vám pomáhali, usmáli se a v tichosti podporovali.
Vyšlete modlitbu a pohledem či nahlas ze srdce řekněte, že je vidíte a že si jich ceníte. Potřebují svá křídla zpět.
A pokud jste vy ten anděl, dovolte si přiznat, že jste cenní a že vaše pomoc není něco, co by bylo nedůležité.
Dovolte si vnímat svůj pláč.
Dovolte si naplno dýchat.
Dovolte si chvilku času jen a jen pro sebe.
Dovolte si vnímat, že i toto je cenná lekce, kterou jste si naplánovali sami.
Dovolte si vnímat, že toto vše jsou jen vlnky v moři vln.
Dovolte si vnímat, že nejste sami.
Dovolte si vnímat, kdy a za jakých podmínek jste ztratili křídla a proč.
Dovolte si vnímat, že veškerá vaše pomoc má smysl, i když to není vidět. Svět a my všichni ostatní vás potřebujeme. A vy potřebujete i nás ostatní, aby vás viděli a začali vnímat vaši hodnotu. Tu budeme vnímat, až vy ji budete vnímat.
Vnímejte svou sílu (když jsem viděla anděla, měla jsem opravdu strach a obrovský respekt).
Vnímejte svou sílu slova, křehkosti, jemnosti, léčení, laskavosti, atd.
Milí andělé, nelze slovy popsat vděčnost, kterou cítím. Z celého srdce si upřímně přeji, abyste vnímali hloubku a neskutečně velkou sílu svého poslání a toho, jak důležití a nezbytní jste pro naši evoluci a vůbec, proto abychom to zde na Zemi dobře zvládli.
Dovolte si vnímat, jak hluboce jste Bohem a celým duchovním světem milovaní.
Vnímejte, jak jste nadnášeni, když si požádáte o pomoc a dejte si svolení, že můžete kdykoliv o ni požádat.
Až to budete cítit, že opět můžete rozzařovat své svělo, pomalu si nasaďte zpět svá křídla sami a nejlépe někomu řekněte, aby u této nádherné události byl přítomen. Může to být nádherný rituál.
Křídla si vyzkoušejte, roztáhněte a leťte.
(A když se ze své únavy dostanete, bude se ta předchozí situace opakovat?
Ano, bude:)). Ale to už budete vědět, co se děje a můžete si také dát záměr, že včas poznáte, že vaše křídla klesají pod tíhou a že jste zapomněli, že to nemusíte táhnout sami. Hoďte si nohy na stůl a nechte chvilku někoho jiného, aby "makal":D.
